Tie dláta z uni-maxu by som už nekúpil. Moja skúsenosť je hrozná. Jedno som zlomil po druhom raze v mieste zvaru a ostatné nemajú chuť. Ten karbid je asi iba prilepený. Vyhodených 36€ pred rokom a pol. Vraj majú dlhú životnosť, ano kupiš ich a potom Ti iba zavadzaju...
Ale určite je to iba môj subjektívny pohľad, reklamy budú tvrdiť opak.
Názor sa zakladá na osobných skúsenostiach.

Zdá se mi to divné k ohnutí by mělo dojít pouze při větší páce - opěrka poměrně daleko od materiálu a škrábání (vodorovná poloha struhu)
Zkus dát opěrku co nejblíže k materiálu a jak něco ubereš tak znova co nejblíž. Pak ta páka která tam vzniká bude minimální a ohnul by se leda tak hliník(ten se ovšem přestěhoval do Humpolce). Pokud je opěrka blízko, tak i při hrubování držím dláto šikmo vzhůru aby co nejlépe krájelo. Na optimální úhel náklonu přijdeš při realizaci.
S pozdravem "Letu zdar",( kdyby to náhodou uletělo) Honza

On má Laďa pravdu, ty struhy vypadaj velmi robustně, ale jsou opravdu velmi oslabeny v krčku, kde se z"U" profilu, stává doslova plíšek a není problém to vohnout, to potporuje i místní náhlé zúžení materiálu (profilu). To ale platí i o CROWNech a jiných! je to prostě jednoduší pro průmyslovou výrobu....
Toto oslabení nože je možné vypozorovat u více typů, ale u teho tzv. hrubovacího, je to nejmarkantnější...
kdyby se ten struh netvářil, být tak mohutny, tak by to člověk, nevohl, protože by si dával většího majzla, ale hrubovací dláto, i podle názvu by mělo něco zvládnout! leč tomu tak není...
no to jsem si zafilozofoval, a ted co s tím ty chytrej co? babo raď... Osobně používám tzv. německý styl. liší se to trochu v profilu. Němec (je podobný třeba dutému truhlářskému dlátu) má nábrus "do oblouku" (stranový?) a technika je více odkrajovací (obdobná k vřetenovému struhu), oproti angličáku, kde se spíše "škrábká" nebo lehce řeže. tím že němec odřezává, dochází k jinému namáhání.
To jestli angličák, nebo němčour, ale je opravdu osobní věc, bez dopadu na kvalitu soutokára...
u angličáka, mě napadá , jen nějak posílit krček, a to buď brutálně, navařením výztuže, nebo podepřením také nějakou výztuží. O něco elegantnější se tváří, upravit náběh želízka na krček rozbruškou a nasadit (narazit) jej hlouběji do rukojeti (podobně jak někde hoodně nazpět byla úprava truhlářského dutého dláta, na soustružnicky, kde se odstraněním korunky a hlubším naražením , docílilo právě višší tuhosti v oblasti krčku. ale přes krčky tu máme Jirku tak co nám k tomu povíte?

Gurte, díky za úvod do struhů Unimaxový struh má v řezu tvar oblého V. Z boku je ostří rovné jako na anglickém, a úhel nábrusu je asi jako na německém. Postupem času to brousím spíš do německého

Jinak jak psal Honza, když se dá podpěra blízko, tak je to v pohodě. To ohnýbání (a následné vracení) je spíš pozůstatek po začátcích stružení, kdy jsem se s tím spíš seznamoval. Ona ta rána heftem do ruky, taky připěla k zapamatování.

Zdar Láďa

v oblasti krčku. ale přes krčky tu máme Jirku tak co nám k tomu povíte? [/quote]

Ahoj klucíííí,
díky Gurte za nahrávku.
Málokdo asi zhlédl tolik krčků co já , vloni 3976, roky předtím přes 4000/rok
OMLUVA VŠEM
Komentoval jsem jinou sadu
Mám Uni-Max, ale 8 dlát.

Sadu považuji přiměřenou k ceně a použitelnou.
Dobrá ocel, 62 HRc cca, měl jsem obstarožní měřák.

S hrubovacím dlátem nemám nejmenší problém.
Každý takovýto, nebo podobný struh, je oslabený v krčku, musí se s tím počítat.
Je to také určeno pro podélné soustružení.
Struh v sadičce hned vedle, je něco mezii hrubovacím a němcem a angličanem,
vzhledem k plytkému žlábku, šíři dláta, je zde slabý krček nedostatkem, pokud budeme chtít používat k příčnému soustružení.
Do hluboké misky, při točení s delším přesazením přes opěrku, není tento vhodný.
S citem se s ním ale dají misky dělat, používá ho například Jang.
Sadička tím pádem postrádá struh na misky.
Vřetenová 10ka je dobrá.
Takže se opět dostáváme tam, že: Točit se dá téměř čímkoli, ale s citem pro nástroj, materiál a účel.
Ještě jednou omluva za mystifikaci o sadě 6ti dlát.
Může to býát docela jiný matroš.
8 dlát-obstojná sada.
Jinak-někde dříve jsem nafotil sadičku s červenými hefty.
Je lepší ve tvarech dlát, má lepší hefty, ocel je snad nepatrně měkší, ukazovalo mi to mezi 60-62 HRc.
Ale to vůůůůbec nemusí být měřítko, ostří drží obstojně,považuji osobně za lepší volbu, než 8dlát uni-maxu.
Prodává to dědík-stroje, ale musí se objednat telefonicky, nemají to v internetovém obchodě.Cenu vůůůůůůbec nevím, mám sadu roky.
Takže klucííííí,
přece sa točííííí
mějte se všichni moc pěkně.
Jsem tak utahaný z práce, že jsem se zmohl akorát na lipový talířek a pár trnkových s kůrou, ale není to nic moc
Jirka

http://www.naradiprofesional.cz/soustru ... -na-drevo/

tohle je ta komentovaná sadička.

Za ty peníze poslouží, nejen do začátků, zejména ale pro podélné soustružení.

Pánové, prosím, poraďte mi, jak se opracovává (dělí, brousí,ostří ) radeco. Dá se použít rozbrušovačka? Nevyžíhá se při tom?
Jindra

Rozbruška se dá bez problémů použít,ale hlavně chladit a chladit a chladit.Jinak mám pocit,že někde tady na tomto,nebo jiném vláknu to je také popisováno.

sadička

Radeko, HSS 19810 , by mělo být proti vyhřátí docela odolné.
Je tak speciálně vyrobeno, při obrábění kovu, na který je určeno, je dosahováno vysokých teplot.

Pání soustružníci. Díky vašim užitečným radám mám dva labutí krky – tedy výraz „labutí“ se mi zdá pro ty dvě zohýbané kramle příliž nadnesený.
Kování za studena (doslova, protože mrzlo) probíhalo stylem orientálních pouličních řemeslníků mezi dvěma kladivy na zmrzlé zemi na zahradě.
Soustružit se s tím však dalo. První pokus proběhl dokonce bez dřevěného držadla jen s kouskem hadice na konci. Teď už jen zbývá se s tím naučit dělat
Nadále však budu toužit po něčem lehčím a elegantnějším
Zdraví Jindra

Supééér,
přesně ve stylu samotného Ellswortha.
Byl by na tebe hrdý,
jako i my.
Jirka

Ahoj Jindro, Jirka už to vystíhl, někdo si s tím pohraje, jiný to zbouchá, ale výsledek by měl být rovnaký osobně mám rád obě tyto varianty, nazačátek zbouchat (model -vyladit) a potom si pohrát.

běžná uhlíková ocel má teplotu popouštění zpravidla kolem 230°C HSS ji má posunutou někde k 600°C. ale u kažého druhu probíhá úpadek jinou rychlostí, zatímco HSS ji ztrácí velmi pozvolna (dá li se o ní vůbec mluvit) zatímco uhlikovky jdou při 400°C na blatovou tvrdost (pro uhlikové oceli jsou silné stránky někde jinde, než v odolávání teplotám, ale jsou a stojí za to!) V Kloboukách, jsem měl pár materiálu vynesených v grafu, ale jelikož mi klekl PC, musel bych to pracně někde dohledat, tak třeba jindy, pokud bude zájem...

Tedy k otázce, "čím brousit RADECO" (pozn. RADECO je obchodní název již neexistující firmy POLDI Kladno, a jedná se o HSS - rychlořeznou ocel)

rozbrušovačka je vhodná, má dobrý úběr... ale je potřeba chladit, tak jako u všech ocelí, i zde "zmodrání" ostří nepatří k žádanému jevu! tedy jak poznamenal pán Dvořák, chladit, a zase jen chladit (osobně používám rozprašovač s vodou a tím to kropím.
rozbruškou se nezastavujem nikdy na jednom místě, ale stále jezdíme dopředu dozadu a mezí změnou směru pohybu brusný kotouč lehce oddálíme. takte provedem několik tahů a zachladíme, pokud voda agresivně zasičí, je to známka, že je potřeba být opatrnější... Na brusku netlačíme, nebo jen decentně!
krátká drážka splní účel a naprosto postačuje, takže to nemusíme přehánět s délkou.
vhodné jsou brusné kotouče (samozřejmě na kov tlouštky např. :6 - 8mm a orovnávačem brusných kotoučů vytvarovaným do patřičné podoby. poslední tahy provádíme tak že střídáme otočení o 180°pro pravidelnost drážky...
jinak bych rád připoměl že "kulaté" RADECO se dá zasadit do patřičné trubky a prodloužit tak jeho využití, ale o tom by nám pověděli více jiní junáci, že Luďové a Radimové a ...

hlavu vzhůru a směle do teho. Je to přece škola života!!

Ad zmodrání a podobně.
Je rozdíl ve vybrušování tvaru dláta třeba z kulatiny na žlábkové, a ve vlastním broušení.
Při vybrušování nejspíše nedokážeme prohřát materiál v celé síle a tloušťce a mase, abychom ho popustili.Navíc má radeko jisté samokalící schoplnosi i na vzduchu.
Takže při hrubém vybrušování bych se teplot nebál.
Až při ubírání posledních vrstev opatrně a při tvorbě ostří už je to docela jiná.
Materiál je zde tenký a prohřeje se velmi snadno.
A NAVÍC - ke změnám barvy, podle které můžeme odhadnou stupeň prohřátí, dochází velmi rychle, a to ve smyslu zahřátí, tak ve smyslu ochlazení, takže si nemusíme ani všimnout, že na břitu došlo k rozpálení do běla, nebo jasně ruda, zaregistrujeme až chlazení do modra.
Jinak-pokud břit vyhřejeme jen do žluta, nebo i tmavě žluta, nic tak zásadního se neděje.
Až tmavěžlutá do hněda a do červena znamená výsledně menší tvrdost na břitu.
Změna barvy se lépe sleduje ve zvětšení a na hladkém povrchu.
Když ale při tvorbě výsledného břitu ocel popustíme, no tak to budeme muset jen nějakou dobu častěji brousit, opatrně, až se dostaneme na " zdravé maso ",takže bych řekl, nebát se toho, nejhorší je, mít v šuplíku hromadu radek, ktreré jsme navíc získali ne za krvavý peníz, a nic s nimi nezkusit, ze strachu, že to pokazíme.
Lepší je jít do toho, vybrousit si svoje dláto třeba na misky, ušetřit 1500 Kč a točit, točit, točit.
To nevylučuje, časem si pořídit pár Crownů.
Kamarádi kutilové, do tohoooo
jirka

Jirka má do značné míry pravdu.....

ještě jednu poznámku, kterou si často neuvědomujeme, jiskry které nám při broušení dělají žluté, oranžové až červené efekty, jsou rozpálené pilinky kovu, často až do tavící teploty! proto velké množství jisker není známkou správného postupu... na to nejvíce bacha právě při těch tenkých břitech...