Finalizace povrchu je jednou z etap zhodnocení výrobku. Můžeme jím posunout výrobek až do  „exluzivní“ podoby, nebo jej načisto „zabýt“. Proto k ní přistupujeme s rozmyslem. Zkusíme se podívat na možnosti, jež nám dřevo a jeho povrchová úprava přináší. Jde o heslovité vyjmenování. Podrobnější postupy, názory, doporučení jsou (byly – budou) probírána na fóru, kde jsou již vlákna zaměřující se na povrch a jeho úpravu, nebo jsou volně včleněna do jiných tém. O nelehké témě napovídá i celá řada příspěvku, někdy i z protichůdnými názory... Správný postup je ale ten který NÁM FUNGUJE!

Povrchová úprava dřeva. (PÚ)

Pod pojmem povrchová úprava se nám schovává celá řada operací. Od přípravy povrchu broušením, strukturováním, …, přes barevnou úpravu povrchu např. mořením, přes nanášení nátěrových hmot (látek) až postprocesům, jakými je např. leštění neb patinováni.

V přehledu se pokusíme zmapovat možnosti, které nám povrchová úprava dřeva poskytuje. Bylo by škoda zůstat u již tradičního broušení a natření lakem a těchto dalších jeho možností nevyužít, přitom se ochudit o nový vizuální zážitek, nebo dokonce snížit hodnotu užitkového předmětu nevhodným výběrem či aplikací.

Podle zamýšleného záměru a určení, si vybíráme i druh povrchové úpravy, která musí korespondovat se záměrem autora. Hrubě dokončená miska lžíce pravděpodobně nebude ničím, pro uživatele příjemným (-užitkový předmět se sníženou použitelností), tak jako exteriérová socha dokončená pracnou a vnějším  klimatickým podmínkám nestálou, šelakovou politurou (je marnost nad marnost, pokud nemá jiný hlubší záměr!). To jsou samozřejmě extrémní pozice. Často řešíme výrazně jemnější nuance, které, však na funkčnost, nebo vyznění výsledného produktu mohou mít podobný dopad. Je potřeba domýšlet věci až do finále a ještě dál! (včetně způsobu používání, prostředí užívání, vlivu času.) Neboť tento FINÁL dává věci svou tvář, jenž výrobek bude po celý svůj čas charakterizovat.

záměr – příprava povrchu – aplikace nátěrové hmoty – vytvrzování – (postproces -) ošetřování

Finální opracování dává předmětu charakteristický vzhled

Strukturování dřeva je povětšinou mechanické zdůraznění (makro-) struktury dřeva, která je dána anatomickou různorodostí ve stavbě dřeva. Jednotlivé druhy jsou různou měrou vhodné pro jednotlivé techniky.

Strukturování můžeme provádět:

kartáčováním – jde o odebírání měkčí-jarní části letokruhu a tím vytvoření plastického povrchu, za použití ocelového, mosazného, nebo režného kartáče. Ručně nebo např. do vrtačky.

pískování – křemičitý písek je vysokým tlakem vrhán na podklad, přičemž dochází k podobnému efektu jako při kartáčování. Je možné pískovat přes šablonu.

opalováním (pouze u jehl. dřevin) – opálení povrchu např. hořákem a jeho následným vykartáčováním.

broušením použitím hrubého brusného prostředku, např. upnutého do vrtačky

chemickým působením

stopy po nástroji (sekundární textura (struktura) – ať už se jedná o stopu po řezbářském dlátě, pilnících a struhácích, srovnávačce, motorové pile (zubu řetězu), spec. nástrojů do úhlové brusky.... Mohou vytvářet silný emotivní náboj, dokáží odhalit dynamiku i ladnost, ale i dílo „vyšvihnout“ nebo potopit. Často jsou nezaměnitelných rukopisem, toho kteréhoh autora. Odhalují stupeň zručnosti, postup výroby, ale i náladu tvůrce. Mohou být záznamem přímé práce, nebo mohou být vytvářeny dodatečně, za účelem čistě dekorativním.

Použití farby v ryhách po nástrojích (tvrdokovový brusný disk, motorová pila) a následné přebroušení

Broušení dřeva

-stupeň a kvalita broušeného podkladu by měla odpovídat požadované finální úpravě, jakož i charakteru samotného produktu ve vztahu k orientaci dřevných vláken. Při použití jedné hrubosti brus. pap. -jiné jakosti povrchu dostanem, při broušení po vláknech, jiné kolmo na vlákna a jiné na čele!

Hrubé broušení je možné použít jako strukturování, případně pro egalizaci (srovnání nerovností) materiálu. Některá lepidla si vyžadují zdrsnění podkladu (pro mechanické zakotvení) a toto je jedna z cest.

Díky struktuře (makro a mikro) a nehomogenitě dřeva je stupeň použitého brusného prostředku konečný. Od určité zrnitosti už nedosahujeme vyšší kvality povrchu. Pro dřevo je zpravidla dostačující použití brus. pap. zrna ~ 400. Co je důležité, je postupné použití jemnější zrnitosti. Přeskočení více jak dvou stupňů (při broušení ručním) se může projevit na jinak jemně vybroušeném povrchu rýhami po předchozím broušení...

Výběr zrnitosti ovlivňuje:

důvod broušení – vyrovnání povrchu; adhesivní příprava (adheze – přilnavost); estetická příprava ...

barva dřeva (tmavé jsou náročnější na kvalitu přípravy-vyžadují jemnější stupeň broušení)

struktura dřeva – dřeviny si zjednodušeně můžeme rozdělit také na „hrubopóré“ (např. dub, jasan) a „ jemnopóré“ (hrušeň, javor). Čím je struktura povrchu homogennější, tím více se je třeba snažit

tvrdost dřeva – tvrdé dřeviny ocení více naší snahu po perfektťním povrchu, proto jim ji dopřejme, je-li to třeba.

stupeň lesku (vyšší lesk výce odhalý krásu dřeva, ale také, naše nedostatky ...)

drůh a charakter nátěrového filmu (čím slabší film NH vytváří, tím vyžaduje lepší přípravy)

charakter výrobku (šperk už svou velikostí a určením bude vyžadovat kvalitnější zpracování povrchu, než trám na stavbu přístřešku, ledaže přístřešek je nad šperk :)

Změna barvy dřeva

Uvažujeme zde změnu barvy

moření - chemické (reakce chem. složek ve dřevě) fyzikálně (ulpívání barviva v struktuře dřeva) kombinace.

Bělení oproti moření, získáváme světlejší tón, než byl ten původní. Způsob chemický nebo fyzikální.

čpavkování – v principu je to druh chemického moření, při kterém reagují třísloviny s amoniakovými parami. Použitelné u dřevin vydatné na třísloviny např. dub, ořech, akát.

paření – vaření – hydrotermická úprava dřeva

natírání – lazurování (podobné moření, ale již vytváří vlastní filmovou vrstvu. Nezakrývá úplně texturu dřeva) barva (zakrýva textůru, někdy se může projevit struktura – „kopírování podkladu“)

barvení dřeva – vícebarevné stvárnění. Často za využití olejových temperových a akrylátových barviček

polychromie – podobné barvení dřeva, ale vyžaduje podkladní vrstvu. Nejznámější je na křídový podklad.

zlacení; stříbření – různé techniky, např. zlacení na poliment, mixtion, každé má svoje specifika.

Polychromie s restauratérskýma sondama (odekrytí předchozích přemaleb a základního podkladu).

Zlacení na polyment (plátkové zlato)

Speciální techniky

„zbarvené póry“ póry „hrubopórých“ dřevin vyplněné např. stříbrným, nebo bílým pigmentem

„patinování“

kombinované techniky

impregnace

petrifikace

Opravy vad

V některých případech může i oprava vad získat nový rozměr. Někdy je vhodnější chybu nezakrývat, ale naopak zdůraznit!

tradiční opravy: vysukováním (zátky; umělé suky); „člunkováním“; špánování

tmelení, (předýhování)

jiné postupy: vylévání pryskyřicí; vylévání cínem; zajištění vady „mašličkou“ - např. přes prasklinu; vyplétání drátkem, krajkou – otevřená prasklina, vypadlí suk ...; vsazením jiného materiálu - inkrustace; ...

Další techniky zdobení povrchu:

intarzie – marketerie - obraz vytvořen z dýh a celý vlepen na podklad (intarzie jen dřevěná, marketerie i jiné materiály („boulleho technika“ – želvovina, cín, dřevo)

inkustace - vkládání různých materiálů do povrchu; „chebská technika“ - kombinace inkrustace a řezby)

tmelová technika - lůžka vyplňovaná, obarveným, tmelem

vylévání cínem - vylévání kovem o nízké teplotě tání

vypalování -„vypalovací jehlou“

kresba - např. inkoustem, tužkou,

malba povrchu

taušírování -vybíjení kovovými drátky-plíšky. Drátek může být rovný, nebo zvlněný

vytláčení ornamentů (vybíjení ornamentu matricí)

řezba (prolamovaná (prořezávaná) řezba, nízký relief, hluboký relief, skulptura)

rytí (termin užíván u nedřevěných materiálu a u „tiskařských štočků“ - rytí do čela dřeva)

prořezávání (podobné prolamované řezbě, však bez zdobení; prováděna např. lupenkovou pilkou)

zdobení „linkovým řezem“ - linkový řez proveden na zbarveném povrchu (např. do namořeného povrchu „V“ dlátem)

frézování mikrobruskou – novější technika nahrazující často rytí. Velká škála nástrojů, umožňuje vysokou variabilitu použití, včetně strukturování povrchu, prořezávání (profrézování) skořepin

Rytí a moření (fujary) s použitím mořidla (celá) a kyseliny dusičné (ornament na bledém dřevě).

Kombinace vícerých zdobných technik (řezba, rytí, zlacení, inkrustace...)

Filmotvorné systémy

lak (polyuretanové, akrylátové, celulózové, lihové, …)

lazůra silnovrstvá – slabovrstvá – povětšinou přibarvená NH. Sylnovrstvá – vytváří lakový film; Slabovrstvá – penetruje do podkladu a vytváří jen slabý film na povrchu

olej (lněný, tungový, slunečnicový, ricinový, jojobového, makový, ořechový, parafínový, ...)

vosk (včelí, včelí „mateřský“, carnaubský, candellila, parafín, kristalický parafín, propolis, …)

pryskyřice (šelak, kalafuna, damara, …)

Šelaková polytura  - vysoký lesk

Silnovrstvý lakový náter

kombinace

smíchání více systému do nového - olejovosk, oleje s přidanými pryskyřicemi, ...

míchání – postupné použití různých systémů (je třeba dopředu ozkoušet!)

1. estetické zhodnocení

2. zvýšení užitných kvalit – zvýšení mechanické, fyzikální, chemické, odolnosti systému podklad-NH
3. zvýšení životnosti (prodloužení doby se zamýšleným vzhledem a užitnými vlastnostmi a životnosti)

Povrch může mít různý stupeň lesku. mat – polomat – pololesk – lesk – vysoký lesk.

Ne každá hmota je schopná dosahovat všech stupňů lesku. Lesk je charakterizován odrazem světla od povrchu.

Všeobecně o povrchové úpravě:

Každé dřevo (dřevina) si vyžaduje osobní přístup, při přípravě a vytváření povrchu. Jde především o jeho strukturu, texturu a barvu. Není to přímo nutností, ale pokud mu tuto pozornost věnujeme, jistě se nám za to odmění o kus lepším vzezřením. Výsledků kterého dosahujeme určitým systémem na dubu, nám např. na lípě může připadat tragicky.

Najít si optimální, záměru vyhovující postup, je často dlouhodobý proces, vyžadující si vlastní hledání, zkoušení a ověřování v osobních podmínkách s konkrétním postupem. Nikdy neriskujte a nepoužívejte neověřený postup, malý kousek dřeva snad obětovat můžeme, ne?

Mnoho zdaru při zkoušení a hledání!

Adam Florian

Zkratky:

NH - nátěrová hmota (slovensky správně NL – nátěrová látka)

PÚ – povrchová úprava